$seseznamemsourozencu = "ano"; ?>
“Jakmile
Slunce padlo za oběť velkému požáru, shromáždili se bohové v údolí
Tetiohuacán, aby stvořili Slunce nové. Nanahuatzin, chudý, nemocný bůh,
vskočil do moře plamenů a stal se novým Sluncem, bohatý, nádherně oděný
bůh Tecciztecatl následoval jeho příkladu a stal se Měsícem”. Tato pověst
vysvětluje velký náboženský význam staromexického města Teotihuacánu,
vybudovaného kolem 2. století n.l., jehož trosky leží asi 45 km severovýchodně
od hlavního města Mexika. Kdo vybudoval největší město v předkolumbovské
Americe a kdo v něm žil, není dosud známo. V době svého rozkvětu
(6.-7.století n.l.) pokrývalo město plochu přes 30 kilometrů čtverečních
a žilo v něm snad 200 000 lidí. Jméno Teotihuacán pochází od Aztéků,
kteří kolem roku 1300 stavby města objevili a na které zříceniny zapůsobily
tak silným dojmem, že je nazvali Teotihuacán, což v jazyce nahuatlu
znamená “Místo těch, kdo mají cestu k bohům nebo Místo, na němž
se lze změnit v boha”.
Teotihuacán pokrývá dnes oblast kolem 24 kilometrů čtverečních na náhorní
plošině ve výšce 2268 metrů nad mořem. Město bylo strategicky umístěno
v bodě, kde se sbíhá několik důležitých cest a kde je Mexické údolí
spojeno s Mexickým zálivem u Veracruzu. Dominantou Teotihuacánu je
mohutná čtyřvrstevná Pyramida slunce, postavená na zříceninách starší
budovy v 2. století n.l. Každá strana má délku 220 m - podobně jako její
protějšek ve Starém světě, Cheopsova pyramida - ale její výška 65 m je o
polovinu menší než u egyptské stavby. Pod pyramidou je jeskyně, která byla
zřejmě posvátným místem před výstavbou pyramidy i po ní. Osa pyramidy
probíhá východozápadním směrem a je orientována podle dráhy slunce na
obloze.
Severně od Pyramidy slunce je 42 m vysoká Pyramida měsíce, u základny
měří její strany 154 m. Podle Aztéků se na ní kdysi tyčila gigantická
socha, která mohla vážit snad 20 tun. Na náměstí před Měsíční
pyramidou je při pohledu jižním směrem po levé straně Jaguáří chrám.
Od Pyramidy měsíce vede jižním směrem v délce asi 3,2 km Třída mrtvých
(Calzada de los Muertos nebo Via sacra). Je to vlastně řada otevřených nádvoří,
každé široké 145 m a lemované malými plošinami, o nichž se Aztékové
domnívali, že jsou náhrobky. Ale nebyly, protože obyvatelé Teotihuacánu své
mrtvé spalovali a pozůstatky halili do rubášů, které pak ukládali pod
podlahu ve svých domech.
Třída míjí citadelu širokou asi 640 m. Na její východní straně je Quetzalcoatlův
chrám, šestistupňová pyramida. Jednotlivé terasy jsou ozdobeny čtvercovými
římsami a deskami s reliéfy. Reliéfy zobrazují Ohňového hada,
který nosí slunce na jeho denní pouti a Opeřeného hada Quetzalcoatla,
jenž představuje spojení vzduchu a půdy, nebe a země.
Teotihuacán byl střediskem řemesel a obchodu. Nikde nejsou žádné opevňovací
stavby, z čehož lze usuzovat, že obyvatelé byli mírumilovní. Ve městě
se hojně zpracovával obsidián, získávaný ze sopek kolem planiny, který se
mohl i ostřit. Velmi působivými ukázkami umění obyvatel Teotihuacánu jsou
masky vytesané ze zeleného kamene, bazaltu a nefritu, s očima z mušlí
nebo obsidiánu. Maska nalezená v jednom hrobu nedaleko Teotihuacánu je
ozdobena mozaikou z korálů, tyrkysu, mušlí a obsidiánu. Keramika
zahrnovala jak velké nádoby na vaření, tak jemné vázy a válcové nádoby
se třemi destičkovými nožkami a vykuřovadla. Výměnou dováželi obchodníci
z jihozápadu Severní Ameriky tyrkys, z pobřeží Mexického zálivu
mušle a kopálová vykuřovadla a ze země Mayů vzácného ptáka kvesala.
Vykopané kostěné jehly a jehlice naznačují, že lidé tu vyráběli oděvy
a košíkářské zboží. Možná znali dokonce písmo, zatím je jen známo,
že pro číslovky používali čárky a tečky jako jejich předchůdci Olmékové.
Kolem roku 750 n.l. byla velká část města zničena požárem. Je možné, že
došlo k útoku na město barbarskými vetřelci ze severu, město bylo vypáleno
a většina obyvatel byla vyhnána. Když Aztékové o několik století později
stavby Teotihuacánu objevili, dali jim jména podle svého vlastního duchovního
světa. Tajemství skvělé kultury Teotihuacánu nebylo zatím objasněno.