La Paz
La Paz - je administrativní hlavní město Bolívie. Je to nejvýše položené hlavní město na světě. Žije zde přibližně 1 milion obyvatel. La Paz je umístěno v údolí řeky Choqueyapu. Poblíž se nalézá městečko El Alto, kde se nalézá mezinárodní letiště. La Paz je zajímavé především díky svým unikátním obchůdkům, neobvyklou topografií a tradiční kulturou. Městu se často přezdívá „Tibet Ameriky". Nachází se zde nespočet specializovaných tržišť - mimo potravinových a květinových také „trh černý", doktorský či čarodějnický.
Sucre
Sucre, dříve známé jako Charcas, La Plata a Chuquisaca, je oficiální hlavní město Bolívie. Je sídlem Nejvyššího soudního dvora, Ústavního soudu, Soudní rady a Hlavní republikové prokuratury, vláda však sídlí v La Paz. Město, které má v současnosti asi 230 000 obyvatel, se nachází ve středu jižní části Bolívie v nadmořské výšce 2790 m. Díky striktním stavebním omezením se Sucre dochovalo ve své původní kráse, plné skvostů koloniální architektury a dnes patří k nejkrásnějším městům v Bolívii. V roce 1991 bylo zařazeno do Seznamu světového dědictví UNESCO.
Jezero Titicaca
Jezero se nachází v Centrálních Andách. Západní část jezera patří Peru, východní část Bolívii. Je to největší jezero v Jižní Americe a největší vysokohorské jezero a zároveň nejvýše položené splavné jezero na Zemi. Nachází se na Altiplanu, náhorní plošině And. Má rozlohu 8288 km². Je 194 km dlouhé a maximálně 65 km široké. Průměrně je hluboké 140 až 180 m a dosahuje maximální hloubky 304 m (i když někteří domorodci tvrdí, že je bezedné). Leží v nadmořské výšce 3821 m. V jezeře je mnoho velkých a malých ostrovů, na kterých se dochovala řada pozůstatků kultury Inků, např. Isla del Sol. Do jezera ústí více než 25 řek a na jezeře se také nachází 42 umělých ostrovů Islas flotantes indiánů Uros. Teplota povrchové vody uprostřed jezera je stálá (11 až 12 °C). U břehu teplota významně kolísá a v noci se někdy zálivy a pobřežní části pokrývají ledem.
Isla del Sol
Ostrov slunce. Ostrov, jenž je podle legend místem narození slunce. Tento ostrov je rájem pro pěší turisty, protože tu mimo lodí nenajdete žádné jiné dopravní prostředky. Leží v části jezera Titicaca, která patří Bolívii. Ostrov nabízí řadu historických památek: komplex Pilko Kaina a dvoupatrový Inkův palác na jihu ostrova nebo komplex Escalera del Inca / Fuente del Inca s přírodním pramenem, který byl již v dobách Inků odveden do kamenných kanálů a napájel vodní zahradu a terasy, kostel Iglesia de San Antonio najdete v Tukani. Dalšími zajímavostmi jsou komplexy Chincana, Cha´llapampa, Templo del Sol nebo muzeum Marka Pampa.
Altiplano
Altiplano (španělsky vysočina, náhorní rovina) je rozsáhlá náhorní plošina oddělující horské masivy západních a východních And. Po Tibetské plošině je druhým nejrozsáhlejším útvarem tohoto typu na Zemi. Nachází se ve vnitrozemí Jižní Ameriky, převážně na území Bolívie a Peru, částečně zasahuje do Chile a na sever Argentiny. Rozloha náhorní plošiny činí okolo 170 000 km², průměrná nadmořská výška je 3600 m. Západní a východní stranu ohraničuje horský pás And (Cordillera Occidental a Cordillera Central) s mnoha aktivními vulkány, severní jezero Titicaca a na jihu se nachází jedno z nejsušších míst na zeměkouli - poušť Atacama. Samotná oblast Altiplana je řídce osídlená, hustěji zalidněná jsou jen území v okolí jezera Titicaca a hornické oblasti (nacházejí se zde poměrně velká ložiska stříbra, mědi, cínu a zinku). Altiplano je známé též nejvýše položenou železniční tratí na americkém kontinentu, spojující města Cuzco a La Paz. V oblasti leží několik velkých jezer - na severu jezero Titicaca, v centrální části jezero Poopó a Coipasa, v jižní části slané jezero Salar de Uyuni.
Salar de Uyuni
Je největší solná rovina na světě. Zabírá 10 582 čtverečních kilometrů. Tato solná pláň se nalézá na jihozápadě Bolívie, blízko vrcholků And. Pláň se nachází v nadmořské výšce 3 650 m. Před 40 000 lety zde bylo velké jezero. Jezero však postupem času vyschlo a zbyla po něm dvě menší jezera - Poopó a Uru Uru a dvě hlavní solné pouště - Salar de Coipasa a větší Uyuni. Odhaduje se, že se zde nachází 10 milionu tun soli.
Potosí
Nejvýše položené město světa (4090 m) leží na jihu Bolívie. V 18. století to bývalo nejbohatší město světa. Hora, tyčící se nad městem, po právu nazývaná Cerro Rico - Bohatá hora, je obrovskou zásobárnou stříbrné rudy. Dodnes se v dolech těží stejně jako před stoletími. Doly jsou největší atrakcí Potosí, uspořádaného městečka se spoustou koloniálních budov. Ráno se nafasují gumáky, oblek, helma s čelovkou, na trhu se nakoupí dynamit, doutnáky, 90% alkohol, limonády, coca a vyráží se do dolu. Průvodce, bývalý horník, vysvětlí, jak správně žvýkat koku, jak se zapaluje doutnák, popisuje boha podzemí a poté vás provede primitivně působícím dolem.
Sorata
Městečko s příjemnou koloniální atmosférou je zasazeno do údolí mezi zasněženými vrcholy Illampu a Ancohuma. Za koloniální éry byla Sorata výchozím bodem pro cesty na zlatá pole na Alto Beni a současně vstupní branou do amazonské nížiny. Dnes je ideálním místem pro několikadenní oddech a je také využíváno jako základní tábor pro horolezce.
Tarija
Tarija nebo také San Bernardo de la Frontera de Tarija je město v jižní Bolívii, které bylo založeno roku 1574. Jedná se o hlavní město stejnojmenného kraje s vnitrostátním letištěm. Tato oblast je známá skvělými vinicemi a příjemným „středomořským“ klimatem. V blízkosti města se nacházejí i malebné pláže omývané řekami Guadalquivir a Erquis. Do dnešních dní se zde zachovaly některé předincké kamenné silnice a mnoho památek z koloniálního období. Tarija má vzhledem k pohostinnosti a vřelosti obyvatel motto: “Hlavní město úsměvů” (Tarija, La Capital de la Sonrisa).
Samaipata
V posledních letech se toto město stalo velmi oblíbeným pro zahraniční, ale také pro domácí turisty. Vznikla zde řada moderních hotelů a restaurací a nabídka služeb se stále zlepšuje. Dokladem oblíbenosti tohoto místa již v dřívějších dobách je i samotný název města, který v překladu z kečuánštiny znamená „Místo pro odpočinek v horách“. Vzhledem ke své přijatelné nadmořské výšce je město ideálním místem pro aklimatizaci a další cesty do výše položených částí země. Jedním z hlavních lákadel je archeologické naleziště El Fuerte, které skrývá mnoho z předkolumbovské minulosti této oblasti. Jsou zde například sochy vyryté do skály, unikátní pro celý americký kontinent, nebo kopec s rytinami, který sloužil jako obřadní místo pro obyvatele přilehlého města. Na seznam UNESCO bylo naleziště zapsáno roku 1998.
San Ignacio de Moxos
Tato vesnice leží na severu Bolívie v provincii Beni. Vzhledem ke své odlehlosti od ostatních větších měst si uchovala mnoho z tradičního oblékání, kultury a zvyků. Zdejší obyvatelé jsou převážně zemědělci a mluví velmi zvláštním dialektem, který se nazývá ignaciano. Nejvhodnější dobou pro návštěvu je konec července, kdy probíhá tradiční oslava patrona města Fiesta del Santo Patrono de Moxos. Součástí oslav jsou tanečníci v tradičních krojích, mnoho hudby a zpěvu, průvodů a ohňostrojů. Zábava trvá po tři dny.
Národní park Torotoro
Tento národní park patří v Bolívii k těm menším. Rozkládá se na ploše přibližně 165 km² asi 200 km jihozápadně od bolivijského města Cochabamba v provincii Potosí. Nadmořská výška parku se pohybuje mezi 2000 a 3500 metry a jedná se o velmi významné paleontologické naleziště. Jeho součástí jsou kaňony hluboké až 300 metrů, jeskyně, ledovci ovlivněná krajina a velmi bohatá naleziště fosílií. Často jsou k vidění stopy dinosaurů. Dalším velkým lákadlem tohoto místa je, že dosud nebylo příliš objeveno turisty, a proto si návštěvník může nerušeně užívat krás zdejší přírody.
Yungas
Tímto termínem je označována přechodná oblast mezi suchou vysočinou a vlhkými nížinami. V Bolívii se jedná o území, kde Andy klesají a přecházejí do amazonské nížiny. Nad oparem mlžných lesů se do výšky prudce vypínají pohoří Cordillera Real a Cordillera Quimsa Cruz, do kterých narážejí dešťové mraky z Altiplana, díky čemuž v této oblasti velmi hojně prší. Daří se zde tropickému ovoci, kávovníkům, kakaovníkům a tabáku. Hlavními centry civilizace jsou zde městečka Coroico a Chulumani.
Národní park Madidi
Tento národní park ležící v amazonské kotlině byl založen roku 1995. Rozkládá se na ploše téměř 19000 km² v povodí řeky Río Madidi a Río Tuichi. Je zde k vidění jeden z nejméně narušených ekosystémů v Jižní Americe. Tato rozmanitá krajina zahrnuje horské mlžné lesy, suché tropické lesy, příjemné nížinné pralesy a savany či vrcholky And dosahujících pětitisícových výšek a řeky přecházející v krásná jezera. V tomto parku je možné obdivovat neuvěřitelných 1000 druhů ptáků, což je více než 10 % známých druhů na celém světě, dále je zde chráněno 44 % druhů savců Ameriky a 38% druhů tropických obojživelníků. Obydlené oblasti kolem řeky Tuichi dostaly od UNESCO zvláštní výsady a výhody, které umožňují zdejším obyvatelům dodržovat jejich tradiční způsob života. Přesto je i tato oblast stále ohrožena zejména těžbou dřeva podél řeky Tuichi a na severním konci parku, poblíž Ixiamas a dále výstavbou silnic a těžbou ropy.
Cordillera Apolobamba
Rozprostírá se v peruánsko – bolivijském pohraničí severovýchodně od jezera Titicaca. V porovnání s nejvýznamnějším horským řetězcem ležícím na území Bolívie – Královskou Cordillerou – je mnohem více zaledněná, hůře dostupná a vzhledem k blízkosti deštných pralesů Amazonie je vystavena nestabilnímu počasí. Zejména poslední dva uvedené důvody mají za následek fakt, že tato oblast dosud nebyla turisty příliš navštěvována. Díky tomu je ale oblast neuvěřitelně klidná, lidé jsou přátelští a například trek z Curvy do Pelechucy patří k nejzajímavějším v zemi.
Národní park Noel Kempff Mercado
Tento park leží na severovýchodě od Santa Cruz mezi Serranía de Huanchaca a řekou Río Guaporé. Park patří mezi nejokázalejší a nejkrásnější parky Jižní Ameriky s velkým množstvím ohrožených druhů zvířat. Noel Kempff Mercado je dokonalou ukázkou divokého života Amazonie. Uvidíte zde nádherné scenérie s řekami, vodopády a deštným pralesem, které jsou doplněné o nádhernou faunu a flóru. K nejzajímavějším obyvatelům tohoto parku patří jaguáři, pekari, tapíři, říční delfíni, kajmani a krokodýli. Nejlepší dobu na návštěvu parku nelze jednoznačně určit, protože každé období má své specifické krásy a půvaby. Období dešťů je vhodné pro říční cestování. Nejdeštivější měsíce jsou od prosince do března. Období od března do června je příjemné, není příliš horko a neprší. Od října do prosince kvete většina květin a barvy vytvářejí nepředstavitelné scenérie.
Řeka Mamoré
Je bolivijskou nejdelší řekou (2150 km), která v dolním toku tvoří částečnou hranici s Brazílií. Je to jedna ze zdrojnic Madeiry a je součástí povodí Amazonky. Protéká deštným pralesem, a je tudíž domovem pro celou řadu rostlin a živočichů. K nejzajímavějším druhům, které se zde vyskytují a které je možné potkat při plavbě na této řece, patří lenochodi, obří říční vydry, anakondy, aligátoři, růžoví říční delfíni a dále stovky druhů ptáků a motýlů. Pro nás je rovněž zajímavé, že na její hladině objevil český cestovatel a botanik Tadeáš Haenke roku 1801 největší leknín světa – viktorii královskou, jejíž obří plovoucí listy o průměru 150 až 200 cm mohou na hladině udržet i malé dítě.
Sajama
Sajama (španělsky Nevado Sajama) je s výškou 6542 m nejvyšší horou Bolívie. Nachází se v jihozápadní části země v departementu Oruro, asi 20 km od hranic s Chile, v národním parku Sajama. Vulkán je tvořený převážně andezitovými horninami a posetý četnými lávovými dómy. Hora má poměrně pravidelný kuželovitý tvar s výrazným vrcholovým ledovcem.